Staňkovsko

(podle Anny Smetákové: Národopis a kroj. In: Staňkovsko. Vyd. Kümpel B., Staňkov, 1940, s. 82 n.)
Přes voblečku (tj. spodní oděv, skládanou sukni sešitou dohromady s živůtkem), se oblékly rukávce. Byly to dlouhé naškrobené rukávy přišité k živůtku do půli těla sahajícímu, košilce. Rukávce jsou z doby pozdnější a zapínaly se u krku spínátkem.
Na košilku s rukávci se oblékal živůtek. Byl soukenný, černý, žlutý, modrý, nebo nejvíce červený. Byl vyšit penízky, korálky, dracounem i hedvábím a lemován stříbrnými portami.
Ve všední den se oblékaly jen oblečky bez živůtku, neboť oblečka sama měla již živůtek. Pod ní byla košile s hladkými rukávy krátkými nebo dlouhými a přes oblečku do pasu se uvázala obyčejná zástěra z modrotisku, kartounu a bylo oblečení pro všední den hotovo.
Neoblékly –li se rukávce (v létě a o slavnostech), oblékly se živůtky hladké a přes ně kabátky soukenné, vyšívané, v zimě kožešinou (beránčí), v létě lehkou podšívkou podšité. Později, v posledním období kroje, nahradil jej v létě kabátek hedvábný, vzadu a na rukávech korálky, dracounem a sametem ozdobený.
Do přední otevřené části živůtku zastrkován u svobodných punt. Byl to lepenkový tvar „zouváku“, polepený hedvábím a sametem a pak velmi ozdobený zlatými a stříbrnými dracouny, penízky a korálky a uprostřed měl v květech zrcátko. Vdané ženy nosily místo puntu peřinku.
Přes sypek, peřím vycpaný, se dal hedvábný, v dolní části kanafasový povlak, který v hedvábné části byl vyšit dracounem, korálky a hedvábím. Přes živůtek se oblékala sukně, která byla soukenná jako chodská, ale neskládaná s pentlí na okraji. Kvůli úspoře sukna byla vpředu hladká, z plátna a jmenovala se v této části „dobrý dost“. Na ni se uvázal fěrtoch, květovaná, jindy proužkovaná zástěra, obyčejně hedvábná, ale i kretonová, nebo kartounová. V pase visel pod zástěrou kapsář na tkaničce. Přes peřinku a punt se dal dopředu hedvábná stuha s krásnými květy, která se zastrčila vpředu do živůtku. Kolem krku se uvázal „vejkladek“. Byl to skládaný, široký, plátěný, bílý límec, jen tak k ramenům a vzadu jdoucí, nevyšívaný, vpředu na kličku.
Největší proměnlivost se ukazuje u pokrývek hlavy. Původně nosily svobodné dívky na hlavě vínek (vyšívaný pruh látky). Vdané ženy nosily vyšívaný čepec koláč. Vznikl z původního malého čepce, který ženy vpředu zvětšily nastaveným pruhem plátna, aby se v čepci získalo volné místo pro vložení „kotěte“. Na Staňkovsku bylo kotě jako půlměsíc z lepenky obšitý domácím plátnem. Koláč byl vyšíván na bílém plátně černým hedvábím na geometrickém vzoru. Přes něj kol čela uvazovaly šatku, tj. 18 cm široký a 80cm dlouhý pruh plátna, vyšívaný a zdobený lemovkou. Dívky mívaly černé vínky vyšité barevnými korálky i vínky celé bílé. Koláče se nosily velmi dlouho. Byly vystřídány u vdaných plenami. Vínky nahradily u svobodných šátky. Nevěsty nosily donedávna perlový věnec ze skleněných foukaných perel. Pleny se na Staňkovsku nosily bílé. Krajka se původně neprala, aby zůstala odlišně zbarvena. Zároveň se začaly nosit šátky, přes které vdané ženy vázaly plenu. Šátky byly zprvu červené, ale později ustoupily černým. Byly vyšívané, později s vetkávanými barevnými květy, ba i celé černé.